Hrad v Malešicích - Jana Janíková

Zahrada - Park - Krajina 2/2004 str.28-29

Hrad v Malešicích

Jana janíková
snímky : autorka
kresby : Ing.Marek Holán

Procházíte-li pražským sídlištěm Malešice, ulicemi Skřivanská a Chotouňská, vykouknou na vás najednou zpoza panelových domů barevné věže hradu. Máte-li štěstí, hemží se to na visutých mostech, ochozech a na cimbuří malými rytíři, kteří procvičují na lanech, krytých i otevřených skluzavkách, palisádách a schodištích svoji obratnost. V "podhradí" budují malí poddaní své pískové hrady a bábovičky na krytém pískovišti. Podél simulovaného vodního toku kvete čilý obchod a kypí doprava. Tolik pohádka.

Před dvěma lety se na místě dnešního hradu nacházel holý, místy vyšlapaný, zcela pustý sídlištní svah, ze kterého se tyčil panelák. Trojúhelníková asfaltová plocha byla rozpraskaná, prorostlá trávou, na obrubě betonového pískoviště byly osazeny natřené dřevěné desky a vybavení doplňovaly tři běžné parkové lavičky "sídlištního" typu. Kolem se rozprostíraly travnaté plochy s perspektivními solitérními dřevinami a koseným trávníkem. Plocha sloužila spíše jako komunikační uzel. Z hlediska herních aktivit byla nezajímavá.

Nevyužité území nedalo spát investorovi - Úřadu městské části Praha 10. Ten původně hodlal umístit do svahu pouze skluzavku, v průběhu přípravných prací však ze záměru vykrystalizoval velkoryseji pojatý projekt.

Místo pro stavbu hradu	Detail konstrukce hradu
Celkový pohled na dětské hříště

Do řešené lokality byl umístěn herní mobiliář, který využívá příznivé terénní poměry a rozvíjí herní fantazii dětí. Projekt byl již od začátku podmíněn použitím herních prvků společnosti HAGS. Původní tvrdé tvary zpevněných ploch byly nahrazeny organickými křivkami okrajů nových povrchů

Hlavním motivem hřiště je skupina věží hradu, který stojí na úpatí přilehlého stávajícího svahu. Hrad je kompozičně propojen s novým pískovištěm osou stylizovaného mostu klenoucího se přes hradní příkop. Symboly mostu i vodního toku představují vydlážděné plochy navzájem odlišené velikostí, tvarem, barvou a výškovým uspořádáním.

Příkladem může být veřejná diskuse na téma hygieny pískovišť, kde nosnou myšlenkou je rušení pískovišť' na veřejných hřištích. Důvodem takového postupu se stává obtížnost dodržení hygienických předpisů platných pro dětská pískoviště. My ale přece chceme, aby si děti měly kde hrát. Neznám plnohodnotnou alternativu dětského pískoviště pro děti ve věku do 3 let. Z toho jasně vyplývá úkol naučit společnost, a tím myslím provozovatele hřišť, uživatele a ostatní zúčastněné, aby pískoviště nevypadala jako smetiště či zásobárna nemocí a parazitů. Výsledkem by pak mělo být definování určitých pravidel, předpisů vycházejících z místních poměrů. V Evropské unii prokazuje provozovatel dětských hřišť bezpečnost herních prvků. K tomu mu slouží nástroje, jako jsou běžná údržba, provozní řád, technické normy, zkušebny nebo přijímání resortních předpisů... Právě takové myšlení a chování naší společnosti dosud chybí. Věřím, že nezrušíme pískoviště jenom kvůli riziku, že budeme čelit konfrontaci, zda bylo pískoviště provozováno v souladu s platnou legislativou, a na děti vlastně zapomeneme.

Výkresová dokumentace - situace

Silueta hradu na pozadí hradeb mnohem méně hravých

Dlažba se stylizovaným vodním tokem

Vstup do hradu lemuje dvojice věží. Vyšší, šestihranná věž zajištuje výstup na spojovací stupňovitý most ústící na horní hraně svahu. Zde je situována další věž se vstupem na skluzavkovou tubovou dráhu. Na skluzavku lze vystoupit i po cestě se schodištěm, kterou provozně vymezují linie palisád. Vstup na trasu schodišťové cesty určují konstrukce věží, které jsou spojeny řetězovým závěsným mostem klenoucím se nad pomyslnou bránou. Dopadiště herních konstrukcí hradu tvoří povrch z pryžové dlažby.

Pískoviště vymezuje dřevěná ohrada, jejíž tvar kopíruje šestihran schodišťové věže. Část pískoviště je zastřešena altánem, který umožňuje provoz i za nepříznivého počasí.

Nový tvar plochy vytvářejí četná oblouková rozšíření dlažby s novými zahradními lavicemi. Při severní straně hřiště byl navržen původně pahorek, který měl vytvářet protiváhu svahu se skluzavkou a zároveň umocnit zvolený motiv údolí vodního toku. Nevzhlednou stěnu panelového domu měla zakrýt výsadba solitérních listnatých stromů. Tyto a některé další detaily nebyly z finančních důvodů realizovány. Čtenář nakonec sám může porovnat návrh zachycený na perspektivních vyobrazeních s fotografiemi hřiště po realizaci.

Pro projektové práce bylo nezbytné zajistit geodetické zaměření lokality. Jednotlivé prvky hradního souboru byly vybrány z katalogu firmy HAGS a sestaveny do jedinečného celku. Stejně tak byla vybrána dlažba a ostatní mobiliář. O to kurióznější byla situace, která vznikla při realizaci - z katalogu lze objednávat pouze nabízené sestavy. Společnost HAGS sestavu, jakou reprezentoval návrh, ještě nerealizovala. Když však projektant i investor trvali na dodržení projektu, vyžádala si navrženou sestavu hřiště k auditu. A tak hrad putoval nejprve na CD do Skandinávie. Tam projektanti společnosti HAGS znovu propočítali všechny dráhy a vzdálenosti, doporučili mírné úpravy a teprve potom byla tato stavba zcela unikátně zkonstruována na místě, kde dnes stojí.

Dalším překvapením byla rekonstrukce veřejného osvětlení, při které najednou přibyl na území hradu zcela proti plánu nový stožár veřejného osvětlení, který výrazně narušil původní záměr.

Přes to všechno dnes, po velké řadě kompromisů a ústupků, hrad stojí - za sedmerými horami a řekami, v pražském sídlišti Malešice.

Perspektivní skici

Projekt hřiště byl obeslán do soutěže pořádané Svazem zakládání a údržby zeleně "Nejlépe realizované sadovnické dílo roku 2003".